Moje knížka z dětství

Jako dítě jsem se ráda proměnila v malou Lisu – holčičku, která vypráví příběh dětí z Bullerbynu. Je to až s podivem, jak moc se mi tento příběh vryl do paměti a ráda se k němu vracím i po mnoha letech. Švédská autorka Astrid Lindgrenová napsala knížku v roce 1947 a stále se těší neutuchajícímu zájmu čtenářů.

Šest dětí – Lisa, která nám všechno vypravuje, její dva bratři Lasse a Bosse, sestry Anna a Britta a jedináček Olle – prožívá své veselé či méně veselé každodenní příhody na švédském venkově. A protože jsou to příběhy, které v různých podobách může zažít každé dítě, přitahuje tato zábavná četba děti všech věkových kategorií.

Knihu doplnila svými překrásnými ilustracemi Helena Zmátlíková a připravila tak všem čtenářům další zážitek.

Děti z Bullerbynu

Reklamy

Kočka na plotě

Četli jste již tuto knížku? Jestli ano jak se vám líbila? Jestli ne, třeba vás navnadím k jejímu přečtení. Její autorkou je Jarmila Pospíšilová.

Knížkbig_kocka-na-plote-Puf-218380a kočka na plotě začíná ne moc idylicky. V hotelu, kde se jedna mladá žena pokusí o sebevraždu. Před tím rozešle dopisy na rozloučenou a do baby boxu odloží svou holčičku, Anežku. V knize se rozplétají životní příběhy hned několika hrdinů současně. První je ona mladá žena Zuzana, její matka, náhradní rodiče, ke kterým se Anežka dostane, Zuzanina psychiatrička, sestřičky v nemocnici. Všichni řeší své problémy, všichni hledají východisko, všechny je to trápí a všichni se topí v jiné louži. Všichni jsou tím, co se stalo zasažení, ale všichni na různých úrovních.

Nejdůležitější je Anežčin příběh, poznáváme Zuzaniny důvody, které ji vedly až k sebevraždě, velkými změnami prochází i její matka, Anežčin příchod k jiným rodičům je také zásadní událostí v životě všech zúčastněných. Jak to tak v životě bývá…

Příběh není nijak idealizovaný, co se v něm odehrává, se ve skutečném životě opravdu odehrát může nebo odehrává.

Knížka je pro mě velkým a milým překvapením. Vřele doporučuji všem!

Hvězdy nám nepřály

V minulém příspěvku jsem psala o knize Zlodějka knih, která nemá příliš veselý děj. Proto jsem si říkala, že můj další příspěvek bude o nějaké veselé knize, ale nakonec jsem se rozhodla napsat o knize Hvězdy nám nepřály. Opět má velmi smutný děj. Nechci působit jako někdo, kdo si užívá depresivní knihy, ale zrovna tuto bych všem absolutně doporučila.

Hvězdy nám nepřály
Hvězdy nám nepřály

Kniha vypráví o šestnáctileté dívce, která se jmenuje Hazel a trpí rakovinou. Ta se na schůzkách lidí trpících rakovinou sblíží s Augustem, který si také prošel léčbou a vše nasvědčuje tomu, že je nemoc překonaná. Vyvázl „jen“ s amputovanou nohou. Tito mladí lidé se do sebe zamilují a společně se snaží překonávat veškeré útrapy s nemocí spojené, obzvlášť poté, co se ukáže, že August není zcela vyléčený.

August v Hazel probudí chuť znovu žít. Do té doby totiž trávila čas převážně na gauči, sledováním hloupých amerických reality show. Díky Augustovi se dokonce setká se svým oblíbeným spisovatelem až v dalekém Holandsku.

Moc se mi líbilo, jak byla kniha napsaná. Kdy by očekával nějaké smutnění a trápení se nad tím, že mladíci brzy umřou, šeredně se plete. Všechno je popsáno se skvělým humorem a s notnou dávkou sarkasmu.

 

Zlodějka knih

Na tuhle knihu jsem slyšela spoustu chvály, proto jsem neváhala a přečetla si ji. Byla jsem nadšená, proto jsem se poté podívala i na film, který byl také skvěle zpracovaný.

Kniha je napsaná mladým australanem, který podle mě vytvořil neuvěřitelně silný příběh, který se navíc krásně čte. Kniha má svého vypravěče. Vypravěč se jmenuje Smrt. Nebojte se, Smrt se v knize neraduje z toho, když někdo umře, ale vystupuje pouze jako divák, na vše se dívá s odstupem. Příběh je o tolik silnější, že si nelze nevšimnout, že i vypravěčka Smrt má srdce.

Kniha je sice smutná, ale krásná. Plakala jsem několikrát. Kniha má sice 400 stránek, ale rozhodně je stojí za to přečíst. Když jsem se dívala na internet, co říkají ostatní, nenarazila jsem skoro na žádný negativní komentář. Všichni psali, jak je kniha dojala.

Zlodějkaknih
Zlodějka knih

Autor říká, že knihu napsal poté, co se inspiroval příběhem své matky, která zažila válku v Mnichově včetně veškerých útrap – například bombardování. Použil také kousek jejího příběhu, konkrétně pasáž, kdy městem prochází průvod Židů, kteří „mají namířeno“ do koncentračního tábora. Jeden muž jednomu ze židů podá kousek chleba, načež je vojákem zbit.

A o tom celá kniha je – bije se v ní krása a lidskost se zvěrstvem a až hnusným terorem.

Knihu rozhodně doporučuji.